Jak jsem potkal Ještědmana

Na začátku výletu do jizerských hor jsem poprosil, ať mně intuice zavedena na zajímavá místa. Jestli se to povedlo nebo ne, nechám na posouzení z obrázků v mém posledním albumu na Google+.
Avšak jako nečekaný bonus na téměř konci mé procházky se z čista jasna na cestě z Ještědu objevil kouzelný dědeček :-) Dobře tak nebyl kouzelný, i když mi vykouzlil dlouho trvající úsměv na tváři. Tenhle postarší človíček byl docela neobyčejný pán. Pán, který právem nese hrdě titul "Ještědman". A ne ten z každoročního běhu na horu Ještěd, přestože nejrychleji zdolal dotyčný horu v čase 33 minut, ale jako člověk, který zdolal v jednom roce nás Ještěd 1054 krát. To ho zařadilo po bok rekordmanů v Guinessově knize.
Potkali jsme se v době, kdy stoupal na vrchol již po 2454 :-) Při té příležitosti mně nabídnul osvědčení o zdolání Ještědu s vlastním podpisem a razítkem a informacemi o výstupu. Takový nápad dostal při stoupání na horu Triglav, kde se setkal s podobným záměrem dávat turistům stoupajícím na vrcholek osvědčení od někoho, kdo danou horu má v malíku :-)
Z jeho vyprávění při mém zastavení jsem se dozvěděl, že dnes je důchodcem a takto si občas přivydělá na svém dalším stoupání a klesání při Ještědu. Dohodly jsme se na "Karlu IV" a popřáli jsme si hodně zdaru a vytrvalosti na dalších cestách.
A koho že tu celou dobu popisuji? Měl jsem tu čest se setkat s panem ing. Jiřím Mánkem. O něm se více můžeme dozvědět třeba z rozhovoru zde. No a ještě přikládám ono osvědčení, které mi udělalo velkou radost, přesto, že se to může brát jako prkotina :-) Já si rozhodně cením našeho setkání a díky za něj .-)

Zdraví Jaroslav Bredbery Beránek ml.

Zimní svítání

Na posledním výletě se mi přihodilo spoustu úžasných prožitků.  Podělím se hned ranní pocity ještě při cestě do jizerských hor. Vstávání bylo časné. Vyrážel jsem ještě za tmy, takže se rozednívalo až při cestě.
Většina cestujících dospávalo noční nedostatek spánku, ale mně se nechtělo podřimovat. Nějak jsem hýřil natěšenou energii z toho, co mně dnes čeká. A tak můj pohled přeskakoval všude možně po prostoru autobusu, až do chvíle, kdy přicházelo nové světlo do slibně se tvořícího dne. Najednou jsem si užíval svítání každým svým pohledem a prostě mně to bavilo, sytilo, těšilo, hřálo a moje oči byly jak dvě led diody snímající každý jeden foton slunečního světla.

Nikdy mi tak nedocházelo, jak silný zážitek může být pozorování rozbřesku za jízdy, až do dnešního dne. Paráda. Díky za ten skvělý pocit být plně vědomý a přítomný v nádherném prosincovém ránu, kdy se probouzí příroda a světlo ze slunce se dere do všech temných koutů :-)

Zdraví Jaroslav Bredbery Beránek ml.