Většina cestujících dospávalo noční nedostatek spánku, ale mně se nechtělo podřimovat. Nějak jsem hýřil natěšenou energii z toho, co mně dnes čeká. A tak můj pohled přeskakoval všude možně po prostoru autobusu, až do chvíle, kdy přicházelo nové světlo do slibně se tvořícího dne. Najednou jsem si užíval svítání každým svým pohledem a prostě mně to bavilo, sytilo, těšilo, hřálo a moje oči byly jak dvě led diody snímající každý jeden foton slunečního světla.
Nikdy mi tak nedocházelo, jak silný zážitek může být pozorování rozbřesku za jízdy, až do dnešního dne. Paráda. Díky za ten skvělý pocit být plně vědomý a přítomný v nádherném prosincovém ránu, kdy se probouzí příroda a světlo ze slunce se dere do všech temných koutů :-)
Zdraví Jaroslav Bredbery Beránek ml.
Žádné komentáře:
Okomentovat