Stalo se nám už vícekrát, že k nám na ulici zamířila divná individua a různými způsoby se snažili získat od nás peníze většinou na oblíbené krabicové víno.
Ve většině takových situací většina z nás odmítne. To je zřejmě v pořádku, pokud jsme přesvědčení o tom, že naše finační prostředky by záhy byly utopeny v alkoholu.
Dnešní den byl však jiný.
Nejen tím, že začal velmi příjemným ránem a to hned ze dvou důvodů. Jednak došla řada na kolonku káva zdarma na mém sběrném kupónu u stánku, kde si občas ráno beru sebou kávu na zbytek cesty do práce. A pak sdělení člověka obsluhujícího kávovar, že ho při mé předchozí návštěvě potěšila má zmínka, že si beru kávu jen, pokud má dotyčný směnu. (Protože v takovém případě je káva dostatečně horká, poctivě připravená a ještě s přidaným úsměvem)
Netušil jsem, že má úterý pro mne přichystanou ještě jednu zajímavou situaci. Ta nastala ve vestibulu metra, když mě oslovil celkem obyčejný člověk větou, která má tu čest nazvat aktuální příspěvek. Byl jsem požádán, jak už asi tušíte, o peníze. Ale způsobem, který žádá o vyslyšení, ve chvíli, kdy nás nosné sloupy stanice oddělily od okolí, aby do naší situace nikdo a nic nemohlo zasáhnout. Dal jsem tedy onomu člověku prostor a vyslyšel účel jeho peněžní potřeby.
Dozvěděl jsem se, že shání peníze na dokumenty, potřebné k práci s potravinami. Že má jistou práci, kterou ale bez těchto potvrzení nemůže vykonávat a zítřek je posledním dnem, kdy na něho budoucí zaměstnavatel je ochotný čekat s potvrzením.
V tu chvíli jsem si ale nebyl jistý, zda mluví pravdu, i když ve své dlani pevně svíral již nazbírané kovové mince od předchozích oslovených lidí, které se mu podařilo přesvědčit a, i když se omlouval, za to, že žebrá a je bez domova.
S velkou jistotou zjistíme, jestli člověk lže tím, že ho necháme vypovídat vícekrát o své situaci nebo se na situaci ptáme různými otázkami, směřujícími do stejného bodu. Pokud dotyčný nezmění svou výpověď, či popis situace, mluví většinou pravdu.
Nechal jsem ho tedy ještě jednou povědět, proč potřebuje pomoci, aby mi neuniklo to, na co jsem se před malou chvílí plně nesoustředil. Po jeho v podstatě totožném výkladu jsem došel k přesvědčení, že mu můžu věřit a tak ode mne přijmul stokorunu s mým přáním, ať se mu podaří uspět.
Při pohledu do jeho lesknoucích se zvlhčených očí bylo patrné, že je vděčný.
A tak odcházím s dobrým pocitem.
RÁDO SE STALO
Žádné komentáře:
Okomentovat