Řidič autobusu a důchodkyně

Máme první dny roku 2015 a svět v našich končinách začíná být opět trochu barevnější. A možná i trochu lidštější.
Je mnoho událostí, které vrážejí klíny mezi českou společnost, která je dnes rozdělena víc než kdy jindy, aby došla k uvědomění, že pospolitně a ve spolupráci je okamžitá dynamická rekace a neuvěřitelná hybná síla.
A pak jsou tu malé skřípky, detaily, možná obyčejné dění, kterého jsme si už přestali všímat. Ale právě obyčejné dění obyčejných lidí ještě drží náš svět pohromadě.
Nastupuji do skoro prázdného autobusu, vzhledem k tomu, že většina lidí je už v práci. A tak mě zaujme babička o holi v přední části vozidla u pana řidiče. Možná si jede pro svůj chleba a máslo, možná potřebuje navštívit lékaře, možná se chce jen projít. Dává o sobě vědět vstřícným pozdravem řidičovi a sotva si sedá, už zase vstává, neb na následující zastávce se loučí opět vřele s řidičem. Už, už její nohy pevně stojí na chodníku, když v tom zvolá řidič za ní: Paní, mám tu pro vás noviny.(Metro) Stařenka se usměje a s poděkováním si noviny přebírá.
Možná vám to přijde obyčejné a dívíte se mi, proč píšu o tak banální záležitosti tolik řádků. Ale ta banální záležitost udělala radost babičce, řidičovi a mně, protože jsem měl hned fajn náladu pro celý den.
A teď si vezměte v potaz, že takových drobných momentů za svůj den uvidíme nebo se jich účastnime několikrát. To má potom den uplně jinou hodnotu bez ohledu na to, co řešíme za problémy.

Pěkné jarní dny.